






No, přece proto, že mě to baví.
Asi ta různorodost, rozhodně se děkanování nevyznačuje nějakým stereotypem.
Než ostatní co? Máte na mysli jiná než ostatní umělecké fakulty?
Asi v tom, jaká je struktura fakulty, jak je FMK koncipovaná. Na jedné straně ryze designové obory, na straně druhé, obory spojené s marketingem. Taková kombinace je u nás zcela ojedinělá.
To je jako byste se mě ptala, které své dítě mám raději. Ale vzhledem k tomu, že mým oborem je fotografie, tak asi to je ten směr, který nejvíc znám a kterému rozumím.
Mám, aby se galerie G18 stala respektovanou a uznávanou galerií, a to nejen v rodině univerzitních, fakultních galerií a aby se stalo prestiží v G18 vystavovat.
No přece na zajímavé a inspirativní výstavy.
Protože mě to mega baví. Je to pro mě krásná příležitost propojit svoje studium, se svými zájmy a vyústit to všechno vlastně v můj ,,dream job.” Jako obrovský benefit vidím taky to, že mám možnost se potkat se spoustou inspirativních lidí z nejrůznějších sfér, kteří mi rozšiřují obzory nejenom v současném umění a designu. No a hlavně, dělá mě to šťastnou, že jo.
Poslední dobou se víc potápím do oblasti kulturního managementu, který bych v galerii ráda zúročila. Načerpaný informace prověřila v praxi a případně rozvíjela někam dál v podobě třeba doprovodných programů a aktivit. Fušovat by se mi ovšem líbilo i do samotného kurátorství a nějaké kompletní realizace výstav, nahlídnout do zákulisí tvorby kurátorských ideí a spolupráce s umělci. Umět si představit, co za tím všechno stojí a co vlastně pozice kurátora obnáší.
Starosti nebudou žádný, bude to jenom radost. 😀 Moje pozice je nazvaná produkční, to znamená, že budu zodpovědná za hladkej průběh výstav a celkovej chod naší galerie. Občas to celý někde zpropaguju, vykomunikuju nějakej super prostor v super médiích, kde budu prodávat jakej našlapanej doprovodnej program připravujeme. Taky mě čekají zařizovačky toho, aby se exponáty dostaly včas k nám do G18, aby lidé věděli, že je tam máme, aby případně mohli přijít na vernisáž, přednášku či workshop a v neposlední řadě, aby se výstavy dopravily tam, odkud přijely.
Fíha. Čeká nás spousta překvápek. Nicméně těšit se můžete na zajetou klasiku prostřednictvím vernisáží, komentovaných prohlídek, workshopů, kreativních dílen nebo přednášek. Nezajetou klasiku prozrazovat zatím nebudeme, čtěte naše socky a weby a BUĎTE V OBRAZE.
Nejvíc se těším na nové a inovativní věci. Baví mě nová média a kombinace umění se současnými technologiemi, udržitelný a nápaditý design a to už teď víme, že budeme moct návštěvníkům G18 v následujících měsících nabídnout. Těším se taky na skvělý jména i workshopy, za kterými jsme doposud museli jezdit do Brna či Prahy. Těším se, až zas trochu obohatíme a nakopneme Zlín. Po našem!
Proč dělám kurátorku, nebo G18? Ono to ale vlastně spolu úzce souvisí.
Ráda se obklopuju uměním. Svojí povahou vám totiž neustále klade nové a nové otázky. Mám ráda, když se o umění mluví, jako o neuchopitelné záhadě, která vám, při jejím uchopování, stále a znovu uniká mezi prsty. Při tomto, ve skrz marném počínání, poznáváte a musíte si nastudovat spoustu věcí ze všech oborů. To dělá svět srozumitelnější a život kvalitnější.
G18 ve své koncepci propojuje umění a design. To přináší zajímavé otázky v teorii, metodice i interpretaci, pro mě jako pro kurátorku je to velmi zajímavé. Otevírá se nové dobrodružství. Těším se na to.
Největší záhadou pro mě asi je, že ještě vůbec je :), že to umělci a všichni dělníci umění ještě nevzdali. Že to ten motor, nebo pud, neustále nutí tvořit, vystavovat, uchopovat a interpretovat. Je to totiž do jisté míry sebedestrukční záležitost.
Sama jsi takovým dělníkem umění ve své pozici kurátora. Jaký je tvůj největší kurátorský sen, který by se třeba jednoho dne mohl v G18 realizovat?
Takhle jsem nad tím nepřemýšlela. Pro mě je G18 galerie, která má sloužit především fakultě a jejímu novému programu Arts Management. To by měla být její podstata a v tuto chvíli náš jediný záměr. Tady není prostor pro sny.
Ale to, že nesním, neznamená, že se netěším, nebo že neočekávám. Chceme aby G18 byla skvělá galerie a chceme na tom pracovat se studenty. Bude to dost náročné a proto mě to zajímá. Takový vysokoškolský student je velmi náročný divák, protože si teprve utváří svůj názor na umění a design, ale o to je radikálnější. Jako spolupracovník si zase teprve vytváří profesní návyky typu: dodrž deadline. Na druhou stranu vás studenti mohou hodně obohatit. Ve dvaceti člověk ještě věří tomu, že věci fungují logicky a rozčilují ho absurdity všedních dní, nad kterými už ostatní dávno zlomili hůl.
Nemusí to platit vždycky, ale já si myslím, že rozdíl mezi univerzitní galerií a galerií je zhruba stejný jako mezi univerzitní půdou a půdou :).
Každá galerie má svého zřizovatele a své poslání. Ty městské, krajské a národní spravují a prezentují sbírky daného regionu, nezávislé se věnují živému umění a ty univerzitní by měly reflektovat výzkumné záměry a témata, která se na univerzitách řeší. Věnují se nejaktuálnějším otázkám světa umění a designu a jejich primárním návštěvníkem je člen akademické obce.
Lidé na univerzitách se zkrátka na svět umění a designu dívají trochu jinak, než lidé z praxe. To co je v praxi danost je na univerzitě otázka.
A můžeš nám prozradit, jakým směrem by se G18 chtěla ubírat? V jakém duchu to chcete budovat? Něco, co vás bude odlišovat?
Chceme propojovat umění a design. To budeme dělat prostřednictvím témat, která probereme horem dolem v několika výstavách. Na začátek to bude Tradice a udržitelnost a po ní přijde FAKE. Chceme do Zlína zvát výborné kurátory, kteří mají k tématu co říct a mají svůj názor. Názor kurátora ve výstavě mi přijde totiž velmi důležitý. No a při těchto výstavách budou pomáhat studenti a vždycky na závěr tématu vytvoří výstavu, či výstavy vlastní.